Yes, I betrayed and hurt that much, because I loved him and he left me. I can not forget him and all the time I feel that little hope, but in vain. I love you ...

Neopětovaná láska

18. července 2009 v 22:48 | Barča
Julie chodí každé, všední ráno do školy
kolem jednoho domu. Každodenně na zahradě toho domu sedí
chlapec. Julie nikdy neměla odvahu ho oslovit. Vždy, když kolem jde
jen se na něho usměje, on, ale její usměv neopětuje, jednou na něho
dokonce zamávala, ale on nic, díval se někam do neznáma. Julii to
trápilo, zamilovala se do něho.
Jednou, když šla zase kolem, on na
té zahradě nebyl. Julii to přišlo divné, a když šla ze školy,
sebrala odvahu a zazvonila u dveří. Otevřela žena, možná jeho
matka, měla zarudlé oči asi od pláče. "Dobrý den, já...,
zasekla se, moohla bych mluvit s vaším...synem?" Ženě začaly
stékat po tváříš slzy " Synem? Nezmínil se, že by měl
přátele" Julie jí vše vypověděla, že chodí kolem do školy, že
se na něho usmála a on na ní ne, všechno ze sebe naráz vychrlila. Žena se
rozplakala ještě víc." On se včera večer zabil, vzal si o něco víc
prášků než obvykle, připadal si sám, měl jenom mě, žádné přátele,
odmčela se, on byl slepý, nemohl tě vidět, nevěděl, že existuješ,
víš?!"Julie se robrečela, žena jí obejmula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 konik petra-SB konik petra-SB | Web | 19. července 2009 v 12:57 | Reagovat

Obíhám mé SB

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama